,, Vítej v Karibiku, lásko! "

Omluva

14. srpna 2015 v 22:51 | sparrabethislove
Chtěla bych se omluvit, že jsem s blogem už přes půl roku nehla, chápu, že už ho tolik nenavštěvujete, i když velkou návštěvnost neměl nikdy. Povídka Rubín a ametyst se samozřejmě neruší, jakmile budu mít víc času na počítači, jakože teď jsem na mobilu, napíšu jí. Již na ni pracuju a snad co nejdřív ji ze psané podoby přepíšu do digitální a hodím sem na blog.
Děkuji za vaše pochopení a přeji hezký zbytek prázdnin.
 

Rubín a Ametist 3.

29. října 2014 v 21:23 |  Lovestory- Sparrabeth♥
Povídka o Jackovi a Elizabeth bude pokračovat.

JIŽ BRZY!


Ďábelští lidé s andělskou tváří

27. října 2014 v 20:37 | Sparrabethislove
Pro začatek si ujasněme to, že každý z nás je jiný, odlišný od ostatních a jedinečný. Každý z nás má jiný otist prstů než ti ostatní, každý z nás má jinou DNA, a ikdyž nás možná povaha nerozděluje tolik, jak bychom chtěli, stejně se i ta projevuje u každého trochu jinak. Jeden den ale může všechno změtit, že už nic nebude jako dřív. To se však může stát i během několika málo okamžiků a my to nemusíme hned nutně zaregistrovat. Každý z nás to jistě zná. Probudíte se do vcelku normálního dne, rychle se nasnídáte, vyčistíte zuby atd. a pospícháte honem rychle do školy nebo do práce. A mezi touto snídaní a následující večeří se stane tolik věcí, že ani nevíte, kterých si máte všímat, natož na kterou máte reagovat.
Mnohdy ani nevíte, kdo za tím vším stál. A jste si jistí, že ta tím MUSEL někdo stát. Co když to byl právě ďábel s tváří anděla?
Takovou osobu si můžete představit, jak chcete. Mohl by to být třeba padlý anděl, který uvízl mezi nebem a zemí, nebo prostě jen člověk, který se ustavičně chová jako sprostý, neochotný hulvát; ale jednou či víckrát udělá něco dobrého a prospěšného, a hned si ve vašich očích polepší. Je také možné, že se jedná o nějakou nadpřirozenou bytost.
Nejde mi však o to, abych vás přesvědčovala o jejich existenci. Ráda si o těchto bytostech přečtu, i filmy vypadají dobře, ale že bych na ně nějak moc věřila, to se říct nedá. Návíc nemám o nich žádné důkazy, a jelikož nemám důkazy tak vám sem nebudu cpát bláboly typu "Kdesi se našla kostra hada, která podle všeho mohla patřit jedině bájnému hadovi jménem Ouroboros" nebo "někde se objevila vetala!!! BOMBA! REVOLUCE!". Samozřejmě nemám nic proti těm, co na ně věří. Protože kdyby na ně nikdo nevěřil, tak by taky o nich nikdo nic nepsal a netočil a nejenom já bych neměla co číst a neměla bych se na co dívat.
A teď vás možná do toho všeho trošičku zamotám. Já totiž netvrdím, že někdo takový nebo něco takového neexistuje, jen říkám, že já o nich nemám žádné důkazy a proto pro mě v tuto chvíli prostě nadpřirozené bytosti nejsou.
Jak se takoví lidé nebo takové bytosti chovají, nechám na vaší ORIGINÁLNÍ fantazii. Není člověk jako člověk, není duše jako duše. Takže toto si každý může vysvětlit, jak chce. My, co jsme fanoušci Pirátů z Karibiku bychom si mohli představit třeba Elizabet ( byla vcelku hodná, jenže nechala Jacka krakenovi, a to jí nikdy neodpustím , ikdyž je to "jen" film ).
 


Rubín a ametist 2.

21. srpna 2014 v 11:12 |  Lovestory- Sparrabeth♥
Elizabeth stála jen několik metrů za Jackem a dívala se na něj
se skoro nadějně nadšeným výrazem ve své snědé tváři.Její oříškové oči ještě chvíli zůstali netknutě zabodnuté na jeho těle. Na jeho svalech, na jeho pevné hrudi, na jeho pažích. Málem měla v břiše motýlky, když tohoto bukanýra viděla.
Když se k ní otočil a ona spatřila jeho tvář, vyhublou a sluncem spálenou nebo o něco odřenou, uvědomila si, že je na tom špatně. Co to proboha udělala? Opravdu to bylo jediné řešení?
Nebylo. A ona to moc dobře věděla. Uchýlila se k této možnosti jen proto, že po něm toužila. Létala si v oblacích, když na něj myslela. To on ji vždycky pomáhal.Utěšoval ji, když to potřebovala a to i přes to, že jeho potíže byly mnohokrát větší. Elizabeth při upřeném pohledu do jeho tmavých očí počítala, kolik jí věnoval přátelských úsměvů. Nemohla se dopočítat.
Styděla se za to, že ho nechala Krakenovi. Neměla nejmenší právo to udělat a teď toho z vlastní dobré vůle litovala. Když si pak sedla na loďku vedle Willa, nemusela ani hádat. On je viděl. Chudák Will. Měla ho ráda, ale už k němu necítila nic víc. Jen ještě nebyla připravená mu to říct.
Kráska zahanbeně sklopila zrak a zatvářila se smutně. Bylo jí líto, že Jack kvůli ní trpí.
.On jí přece neudělal nic zlého, naopak. Pomáhal jí. Byl k ní hodný a vlídný. O jejich prvním setkání, když ji zachránil před utonutím, si na něm všimla čehosi zvláštního. Něčeho, co ji k němu přitahovalo a ona ho tím chtěla víc a víc. Toužila po něm, po jeho očích, po jeho krásně vypracovaném těle, po jeho rtech, sladkosti a vášni. Vždyť k němu i cosi cítila, cosi hezkého. Asi by se měla praštit. Tohle si nezasloužil. Jasňe, dluhy měl a velké, ale i tak. Pomáhal jí se, i přes své vlastní trable, vyrovnat s tím, že se nemohla vdát. Docela netradičním způsobem, ale přece. A ona se mu takhle odvděčila.
Podívala se na něj a překvapilo ji, že i po tak dlouhé chvíli se na ni stále dívá. Pokusila se usmát, ale v jeho očích neviděla tu radost, jakou se snažila vyjádřit ona. Cítila v něm velké zklamání a bolest. Snad jí ale jestě měl rád, tedy pokud ji vůbec někdy měl rád, totiž snad jí to tím i rychleji odpustí, bude-li toho schopen. A ona věděla moc dobře proč se na ni takhle dívá. Měl na to právo a to mu nikdo nemohl odepřít. Vžyť ho zradila. Ohavně a sobecky.
Jak to jen mohla udělat?
------------------------------
Možná tahle kapitola bude pokračovat. Dávám ji sem, aby jste tento příběh nakousli o něco víc. Sice jsou to ješte takové ty "nudné úvahy, avšak ono se to rozjede, nebojte. A nebojte se psát komentáře a hlasovat v anketách!

Trocha poezie

21. srpna 2014 v 1:24 | Sparrabeth is love
Toulky ve hvězdách

Pořád čekám a ty nic,
žádné řůže, květiny.
Jeden by už se ze mě pic,
další že on radši holiny.

Však já je stejnak, lásko, nechci,
já chci jen tvou důvěru,
silnou jako mříže v kleci,
vzniklých z dobrých poměrů.

Chovám se tak dětinsky,
jak jen je to možné.
Chovám se puritánsky,
že prý je to dobré.

A má duše létá s tvojí,
že prý ať už chceš, nebo ne,
Jednou snad už budem svoji
a ta krása přistane.

Ve hvězdách si lítam s tebou,
s tim, koho tu miluji,
jsi nezbytnost co mám vždy s sebou,
a tak jasně cituji:

Není všechno zlato, co se třpytí,
to umí i drahokam.
Toulám se tam kde hvězdy svítí,
ty prostě nemůžeš být sám.

Toulám se ve hvězdách po tvém boku,
Neústupně, navždycky.
Skládám tam svou vlastní sloku,
Jen citím se tak slepecky.

Snad že k tobě i něco cítím.

Láska neznamená milovat toho, s kým chodíš, nýbrž chodit s tím, koho miluješ.

Vesmírné sondy

4. srpna 2014 v 14:00
Toto je článek na téma týdne.

Jistě si říkáte, co má společného kouzelná země s vesmírnými sondami. Hodně se nad tím zamyslete. Copak není matička příroda sama kouzelná? Lidi, to ona nám dala život. Dala nám prostředí, ve kterém můžeme žít, a to, že ho svou lhostejností ničíme, je holt naše volba a my se tak dobrovolně odsuzujeme k záhubě.
Myslíte si, že přeháním? Ale kdepak, to je to poslední. Příroda kvůli nám zaznamenává stále další a další ztráty a jestli to tak bude pokračovat, rozhodně se máme na co těšit.
Lidstvo samo už cítí, že se děje něco, co je v podstatě dobra této planety špatně. Jenže to řeší tím, že místo aby přestalo ničit život a podmínky pro život na této planetě, hledá život na jiných planetách.
Matička příroda si s tím prozatím většinou dokáže poradit sama, když se jí dostane času a prostoru. A přestože ji ničíme a chováme se k ní často až nepřípustně, ona nám stále dává své plody. Proč?
Protože kouzelná země je ta, která nám dala život.

Šachovnice

4. srpna 2014 v 0:42
Poprvé za celou miliardu let co tvořím tento blog píšu článek na téma týdne. Tak si ho, prosím, patřičně vychutnejte. Tady je:

Šachovnice. Ano, čtete správně, šachovnice. Standardní šachovnice je černobílá. Není bílá, ale ani černá. Má od obou něco.
Berme to tak, že bílá pole jsou dobro a zlo jsou pole černá. Protože bílá je obvykle barvou jemnosti a černá bývá barvou smutku a zármutku. V tom už je ten rozdíl vidět.
Každé pole je obklopeno poli, která mají opačnou barvu , než to pole co obklopují. To je někdy dost viditelné i v praxi. Třeba znáte někoho, kdo je povahou úplný poklad, a přesto jako by se mu smůla na paty lepila. Lidé kolem něj jsou k němu hrubí, protože vědí, že jim za to od něj nic nehrozí. Ubližují mu, co snad už ani hrdlo neráčí, a on i přes to stále dokola opakuje, jak moc je má rád. Naproti tomu znáte někoho, kdo je povahově na opačném konci...něčeho. Nelze zcela určit jestli cest, světa, planet ve Slunečni soustavě nebo dokonce vesmíru.
Zmiňovaný "někdo" je mírně řečeno arogantní debil. Se všemi kolem sebe si hraje jako kočka s myší, a to jsou ti hodní. Oni jsou pro něj kořistí kterou, jakoby byl v dovočině, si nemůže nechat ujít. A ta většina si to bohužel nechává líbit. Protože to jsou ti hodní a slepí "idioti".
Z toho, co zde píšu plyne, že zlo má znatelně navrch, ale není to tak. Každé černé pole je obklopeno bílími a i ta si umí prosadit své. Stačí zkoumat a koumat.
Bílá pole jsou obklopena černými. Ať už chcete nebo ne, je to tak a obyčejný smrtelník (jako například já) s tím holt nic nenadělá.
Ovlivňujeme se tedy navzájem. A svět není jen černý nebo bílý. Je černobílý. Je kombinací obojího. A my jsme jeho součástí.
Šachovnice je jistě dobrou pomůckou pro orientaci v problematice dobra a zla.

Obrázky

3. srpna 2014 v 14:30
U obrázků, které jsou na tomto blogu, nejsou zdroje. Prosím, pokud narazíte na obrázek z vašeho blogu, napište mi to do komentářů. Já váš blog potom uvedu přímo ve článku jako zdroj.
Děkuji.

Rubín a Ametist

10. března 2014 v 6:59 |  Lovestory- Sparrabeth♥

Dobře, dobře. Vím, že mi to trvalo, ale tady je první díl. Snad se bude libit S vyplazeným jazykem



,, U všech rohatejch i s chlupama to je Jack! " Gibs byl radostí bez sebe, když jen pár metrů před ním stál kapitán Jack Sparrow a dosti podezřívavým pohledem si prohlížel všechny přítomné.
Přítomné? Jak moc tady mohli být přítomné halucinace? Nespí náhodou?
Jack se musel nenápadně štípnout, aby se z případného snu probudil. Ale po druhém štípnutí mu bylo jasno. Tohle mohlo být všechno. Halucinace, něčí kanadský žertík, špatný vtip...
Jen ne realita. To rozhodně ne. Ani palčivý žár slunce se k jeho myšleňí nedostal, neboť byl vytlačen prostou myšlenkou, že tohle prostě nemohla být pravda. Byl asi rok a půl v poušti, neznajíc ani její jméno, zásoby mu už sotva mohly vydržet na další týden, rozhodně neměl příležitost se pořádně napít či, dokonce najíst. Člověk prostě musí šetřit na horší časy. Navíc, neměl ani ponětí, kdy naposledy se pořádně vyspal. To, jakým způsobem byl dohnán až sem, se na něm přišpendlilo tak pevně, že mu nedalo spát.
Elizabeth jistě musela mít důvod, aby ho nechala jisté chapadlaté potvůrce, totiž, Krakenovi.
Polibek, který od ní dostal, se mu sice líbil, ale to co následovalo rychlostí světla, už ne. Jestli takovou zradu dokáže Elizabeth odpustit, tak jedině s podmínkou, že se předtím stane zázrak. Stále nechápal, jak mu to mohla udělat. Jak to mohla udělat Williamovi, Gibsovi i ostatním, ale především sobě. To byl dost lhostejný čin na to, aby ji mohl nazvat pirátkou.
Nejsmutnější na tom všem bylo, že ji miloval. A dočkat se takové odpovědi na vaši snahu od někoho, pro koho bije vaše srdce, prostě nedá spát.
Vlivem toho všeho si byl jistý, že to bylo nedostatkem spánku, tekutin a jídla, a ne tím, že by to snad byla realita. Určitě to musely být halucinace, fata morgana nebo tak něco. Ale jestli to přece jen pravda byla, a i ona se v houfu lidí kdesi skrývala, měl důvod k radosti. Bude moct dát jí šanci, aby jí odpustil, že ho zradila, bez omluvy, že ho zabila, že ho poslala tam, kde se snoubí peklo se sluncem.
Bude moct dát jí šanci, aby jí odpustil, že mu zlomila srdce.

Jack+Elizabeth - můj názor

22. listopadu 2013 v 6:00
Jack byl pirát, Elizabeth byla dcera guvernéra. Tihle dva se možná ani neměli potkat, ale co se stalo, stalo se. A Elizabeth, ačkoli v to ostatní nevěřili, hned viděla v Jackovi tu dobrou duši, ikdyž ji ohrožoval, věděla, že tohle ,,pako" je hodný člověk.
Pokud jde o vztah Jacka a Elizabeth, tak mi připadalo velice zajímavé jak se mu nabízela když u toho Will nebyl... měla bych to brát tak že Jack je prostě pirát prase a Elizabeth lehká holka? Možná. Já to z tohohle úhlu ale nevidím.
Mě se to totiž líbilo. Kdyby to tak nebylo, ti dva by se spolu vůbec nesblížili a někteří by v něm viděli pořád toho nesnesitelného podrazáka. Jack je. A Elizabeth to věděla, a možná právě proto dělala to co dělala.
Bylo mi to trochu líto, když se jim první pokus o polibek nepovedl.Zatracená černá skvrna, k čertu s ní!KřičícíSmějící seKaždopádně pokaždé, když si pustím tu scénu kde se pokus o polibek promění v polibek a Elizabeth nechá Jacka Krakenovi, no já u toho brečím smutkem. Jasně že byl Jack podrazák, lhář, magor a pirát nasáklý rumem, ale tohle od ní bylo až sprosté.
Jack jí to však dokázal odpustit. A v tom byly ty základy jejich vztahu.Jestli Elizabeth k Jackovi něco cítila, těžko říct. Jack je, pokud jde o city k jiným, taková špinavá zeď, která má sem tam čistá místa. Jde o to nebýt líný a pokusit se (ano, alespoň pokusit, protože i to se počítá) ta čistá místa najít. Elizabeth se to dařilo aniž by se o to nějak snažila.
Škoda že skončila s třetím dílem a do dalších se už ani nevrátí. Will by se mohl v pětce vrátit, ale Elizabeth , ta už se nevrátí. Prostě nevrátí. Ne že by byl čtvrtý díl nepovedený, mě se moc líbil. Ale zdálo se mi to takové ošizené.
A tak nezbývá než se pořád vracet k prvním třem dílům a zažívat ten příběh pořád dokola.

Kam dál