,, Vítej v Karibiku, lásko! "

Rubín a ametist 2.

21. srpna 2014 v 11:12 |  Lovestory- Sparrabeth♥
Elizabeth stála jen několik metrů za Jackem a dívala se na něj
se skoro nadějně nadšeným výrazem ve své snědé tváři.Její oříškové oči ještě chvíli zůstali netknutě zabodnuté na jeho těle. Na jeho svalech, na jeho pevné hrudi, na jeho pažích. Málem měla v břiše motýlky, když tohoto bukanýra viděla.
Když se k ní otočil a ona spatřila jeho tvář, vyhublou a sluncem spálenou nebo o něco odřenou, uvědomila si, že je na tom špatně. Co to proboha udělala? Opravdu to bylo jediné řešení?
Nebylo. A ona to moc dobře věděla. Uchýlila se k této možnosti jen proto, že po něm toužila. Létala si v oblacích, když na něj myslela. To on ji vždycky pomáhal.Utěšoval ji, když to potřebovala a to i přes to, že jeho potíže byly mnohokrát větší. Elizabeth při upřeném pohledu do jeho tmavých očí počítala, kolik jí věnoval přátelských úsměvů. Nemohla se dopočítat.
Styděla se za to, že ho nechala Krakenovi. Neměla nejmenší právo to udělat a teď toho z vlastní dobré vůle litovala. Když si pak sedla na loďku vedle Willa, nemusela ani hádat. On je viděl. Chudák Will. Měla ho ráda, ale už k němu necítila nic víc. Jen ještě nebyla připravená mu to říct.
Kráska zahanbeně sklopila zrak a zatvářila se smutně. Bylo jí líto, že Jack kvůli ní trpí.
.On jí přece neudělal nic zlého, naopak. Pomáhal jí. Byl k ní hodný a vlídný. O jejich prvním setkání, když ji zachránil před utonutím, si na něm všimla čehosi zvláštního. Něčeho, co ji k němu přitahovalo a ona ho tím chtěla víc a víc. Toužila po něm, po jeho očích, po jeho krásně vypracovaném těle, po jeho rtech, sladkosti a vášni. Vždyť k němu i cosi cítila, cosi hezkého. Asi by se měla praštit. Tohle si nezasloužil. Jasňe, dluhy měl a velké, ale i tak. Pomáhal jí se, i přes své vlastní trable, vyrovnat s tím, že se nemohla vdát. Docela netradičním způsobem, ale přece. A ona se mu takhle odvděčila.
Podívala se na něj a překvapilo ji, že i po tak dlouhé chvíli se na ni stále dívá. Pokusila se usmát, ale v jeho očích neviděla tu radost, jakou se snažila vyjádřit ona. Cítila v něm velké zklamání a bolest. Snad jí ale jestě měl rád, tedy pokud ji vůbec někdy měl rád, totiž snad jí to tím i rychleji odpustí, bude-li toho schopen. A ona věděla moc dobře proč se na ni takhle dívá. Měl na to právo a to mu nikdo nemohl odepřít. Vžyť ho zradila. Ohavně a sobecky.
Jak to jen mohla udělat?
------------------------------
Možná tahle kapitola bude pokračovat. Dávám ji sem, aby jste tento příběh nakousli o něco víc. Sice jsou to ješte takové ty "nudné úvahy, avšak ono se to rozjede, nebojte. A nebojte se psát komentáře a hlasovat v anketách!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama